| Úvod | Zkratky | Vyhledávání | Vysvětlivky | Hodnocení | Nejsou růžemi | Kontakt |
| Diskuze | Základní přehled | Tabulka | ||||
Do přehledu růží jsou zařazeny odrůdy a druhy u nás pěstované v současné době v rozáriích, školkách, soukromých a botanických zahradách nebo růže do ČR a SR dovážené a prodávané. Dále růže, s nimiž je možno se setkat v příhraniční oblasti Rakouska a Německa. Přehled růží též zahrnuje odrůdy uváděné v českých a slovenských publikacích. Konečně jsou zde i růže skleníkové řezané, neboť se občas setkáváme s pokusy je pěstovat venku. V žádném případě se nejedná o náhodně vybrané odrůdy ze zahraničních katalogů.
Podle mezinárodních pravidel jména odrůd (kultivarů) začínají vždy v každém slově velkým písmenem. Občas se stává, že jiný šlechtitel nazve svou novou odrůdu již dříve použitým jménem. Pro rozlišení pak uvádíme v závorce za jménem růže i šlechtitele. Někdy se dokonce šlechtitel vrátí po letech ke své vlastní odrůdě a vylepší ji, aniž změní jméno. V našem přehledu pak naleznete rok vzniku v závorce za názvem odrůdy. Pokud během let byly v rozáriu pěstovány a foceny pod stejným jménem dvě zjevně různé odrůdy, nalezneme je v přehledu rozlišeny římskými číslicemi v závorce za jménem (I., II.). Někdy nastává situace, že na dvou místech se pod stejným jménem pěstuje zjevně jiná odrůda. Než se situace vyjasní je odrůda z každého místa vedena v našem internetovém přehledu zvlášť a místo pěstování zapsáno v závorce za názvem odrůdy. Některé růže jsou známy pod více jmény. Nesprávná jména nazýváme synonyma. Jsou uvedeny (jako synonyma) i častěji se u nás vyskytující nesprávné názvy vzniklé pravopisnými chybami. V přehledu je naleznete také, stejně jako některá označení používaná pro patentovou ochranu (ta mají zpravidla 3 velká počáteční písmena). V těchto případech je odkaz (=) na správné jméno. Pokud kódové označení pro patentovou ochranu obsahuje číslo, není v našem přehledu uvedeno, protože záměna s jménem odrůdy zde nehrozí.
Botanické (v přírodě rostoucí druhy) jsou v přehledu uváděny pod vědeckými (nejčastěji latinskými) jmény. Rodové označení (Rosa) je zde velkým písmenem, druhové začíná malým (např.: rugosa). Výjimečně se při psaní za druhem setkáte i s nižšími taxonomickými jednotkami. Poddruh je bez zvláštního označení, var. znamená varieta, f. forma. Vše malým písmenem. Mezi rodové jméno Rosa a jméno druhu se občas vkládá znaménko x, které znamená, že druh vznikl hybridizací. Pro jednoduchost jsme nezvolili používané psaní vědeckých názvů kurzivou a odrůd s jednoduchými uvozovkami. Česká jména růží naleznete také a je od nich odkazováno na vědecká.
Např.:
Bermuda=Queen of Bermuda
Blue Rambler=Veilchenblau
KORlilup=Lichtkönigin Lucia
Růže šípková=Rosa canina
Existují také růže, jejichž původ je nejasný a bývají označovány jen pracovními názvy třeba podle místa (Korejská Pnoucí Růžová*) nebo podle osoby (Čadkovská*). Protože se i s těmito růžemi můžete u nás občas setkat, jsou našem přehledu uvedeny a označeny * za názvem odrůdy.
V odrůdách se dá lépe orientovat, pokud známe nejen jejich název, ale i šlechtitele. Někteří šlechtili jen růže určitého typu. Nemělo by se to stávat, ale existují někdy dvě i více odrůd růží stejného jména. Třeba v Čechách byla vyšlechtěna bílá polyantka Ave Maria Böhmem roku 1933, v Německu byl roku 1972 firmou Kordes pojmenován oranžově červený čajohybrid také Ave Maria. Při vyšlechtění růže jsou někdy uváděni i tři autoři, hlavně v tomto případě jsme je museli v přehledu zkracovat. Místo jmen jednotlivých šlechtitelů (jedná se často o více generací) jsou ojediněle uváděna celá šlechtitelská pracoviště, a to pak v našem přehledu výhradně velkými písmeny.
Např.: VEG
Rok vyšlechtění a uvedení na trh nemusí být totožný. V takovém případě dáváme přednost roku dřívějšímu. Zejména u starých odrůd se stává, že byla růže s velkou pravděpodobností známa již dříve, ale v našem přehledu můžeme uvést až první konkrétní letopočet. U růží botanických je místo šlechtitele uvedeno území původního výskytu. Někdy lze vysledovat i dobu začátku pěstování (uvedení do kultury). Tento rok naleznete u botanických růží ve sloupečku roku vyšlechtění.
Zařazení růží do jednotlivých skupin není samoúčelné, ale má velký význam pro správnou výsadbu a ošetřování. Více se o tom dozvíte na Pěstování rostlin. Snažili jsme se, aby bylo možno podle skupiny růže co nejpřesněji charakterizovat. Z tohoto důvodu je velká skupina růží velkokvětých (VK) v přehledu rozdělena na čajohybridy (ČH) a velkokvěté floribundy (FG). Růže mnohokvěté (MK) jsou pak rozděleny na floribundy (FL), polyantahybridy (PH) a polyantky (PL). Skupiny růží velkokvětých (VK) mnohokvětých (MK) jako takové tedy v přehledu nenaleznete.
Mimo základního rozdělení do skupin je někdy důležité si povšimnout i dalších znaků. Zvláštním hvězdicovitým utvářením květu se vyznačují nyní módní růže anglické (a). Z hlediska růstu však u nás mohou patřit jak mezi růže sadové (S), tak i mezi čajohybridy (ČH), floribundy (FL) nebo růže pnoucí (PN). Také růže s prázdným květem (p) nalezneme ve všech skupinách s výjimkou čajohybridů (ČH) a velkokvětých floribund (FG). Růže stolisté, tedy stolístky (Ss), mají v květu velké množství květních plátků. Z pěstitelského hlediska je důležité vylišovat růže vzniklé hybridizací od růže svraskalé – rugosa hybridy (Sr), které se poznají podle listu se zvláštním leskem.
Nalezneme i označení růže záhonové, což nám říká ovšem pouze to, že se dají pěstovat na záhonech. Jsou to tedy dohromady všechny čajohybridy, , velkokvěté floribundy, floribundy, polyantahybridy i polyantky. Hlavně v katalozích se setkáváme i s dalšími názvy skupin růží, které mají přilákat zákazníky. Nelze je však považovat za přesně definované, ani šířeji užívané - např.: růže francouzského venkova, keřovité, křovité, nostalgické, patiové, renesanční, romantické, starých malířů, terasové, trsnaté.
Je třeba zdůraznit, že zařazení do skupin v našem přehledu je činěno na základě přímých pozorování živých rostlin, tedy v žádném případě podle reklamním popisů. Růže může se totiž v přímořské a jižní Evropě opravdu třeba chovat jako růže sadová a dorůstat i tři metry, u nás však výhony pravidelně omrzají a při výšce do jednoho metru je to docela dobrá floribunda. Podle živých rostlin je také v přehledu uvedena barva a velikost (průměr rozevřeného) květu, výška rostliny. Zejména je to podstatné u velikosti květu, neboť tento znak není příliš kolísající a z fotografie se v žádném případě nedá odhadnout.
Květy a rostliny růží nejsou před fotografováním žádným způsobem vylepšovány a také hotové fotografie nejsou upravovány. Můžeme tedy na nich najít i některé květy odkvetlé nebo poškozené počasím, houbovými chorobami nebo škůdci. Barevný odstín může být ovlivněn počasím a denní dobou. Fotografie jsou postupně doplňovány, případně nahrazovány technicky dokonalejšími. Pokud nemáme k dispoozici fotografie, používáme údaje z důvěryhodných zdrojů a ty navzájem srovnáváme.
Všechny růže mají ostny (trny jsou morfologicky nasprávně), které se ovšem podle druhu i odrůdy (kultivaru) velmi liší. V sloupci určeném pro poznámku upozorňujeme jen na opravdu zvláštně nebo krutě ostnité růže (O) a na druhé straně na ty, které mají tenké větve skoro bez ostnů (B).
Takřka všechny botanické druhy růží kvetou na počátku léta a již do podzimu nikoliv. Šlechtitelé věnovali mimo barvy květu největší pozornost prodloužení nakvétání až do zámrazu. Dnes většina růží květ opakuje neboli remontuje. Jen jednou kvetoucí jsou mimo botanických některé růže sadové, pnoucí, půdopokryvné a staré historické. Na jednou kvetoucí růže upozorňujeme (J), aby pěstitel nebyl zklamán. Jistě oceníte časně kvetoucí růže, které nás potěší jako první již v měsíci květnu (A).
Výška rostliny je hodnota průměrná na konci vegetace. Jednotlivé větve někdy vyrůstají více do prostoru (vystřelují). Růže stromkové a smuteční (převislé) jsou pouze zvláštním způsobem pěstování, kdy se neočkuje u země, ale na kmínek. Nejde tedy o jiné odrůdy. Průměr květu jsme měřili při plném rozevření, údaj se netýká šířky ani výšky poupěte.
Vůně je záležitost velmi subjektivní. Závisí na stupni nakvetení, teplotě, vlhkosti, proudění vzduchu i na schopnostech hodnotícího. O některých růžích se uvádí, že nevoní vůbec. V našem přehledu však naleznete označeny naopak ty nejvoňavější (V), i když prý někdy jsou až nepříjemně.
Růže se liší také šípky, které mohou být různě velké, kulaté i lahvovité. Mimo obvyklé červené barvy nalezneme i oranžovou a černou. Šípky můžeme aranžovat, ale také využít v kuchyňi na čaj. Žádná růže není jedovatá. Dužnaté šípky se sušit nedají, ale někdy se z nich dělají protlaky (U). Šípky ponecháváme na keři u růží botanických a sadových, u jiných skupin je odstraňujeme, aby se rostliny nevysilovaly. Jsou i odrudy, které z genetického hlediska plody nenasazují. Pokud je na šípkách něco zvláštního, najdete ve sloupci poznámka písmeno Y.
Rodokmen použitý při šlechtění je někdy velmi složitý, za posledních 200 let třeba i deset křížení. Růže se proto značně liší i v přízpůsobení našemu klimatu. Mnohé, hlavně z těch, které vznikly v teplejších oblastech, u nás spolehlivě nepřezimují. Někdy úplně neuhynou, ale větve jim silně namrzají. Růžím, které označujeme R věnujte zvláštní pozornost, vysazujte je jen v nížinách na teplá chráněná místa. Opakem jsou růže velmi odolné, snášející často i horské podmínky (T).
Většina růží se rozmnožuje očkováním. Výsledná rostlina se pak skládá ze dvou odlišných jedinců. Nadzemní část tvoří ušlechtilá růže, podzemní odnožová, z níž často vyrůstají plané výhony, které je třeba odstraňovat. Podnožové růže (D) by měly být všestranně odolné a přitom splňovat požadavky školkařů - třeba rovný, málo ostnitý kořenový krček. Některé růže se do okolí šíří (často až příliš) kořenovými výmladky (K), ty snadno namnožíme jejích oddělením. Výhodné je řízkování růží (Z). V úspěšnosti zakořenění a intenzitě dalšího růstu jsou však mezi odrůdami i druhy velké rozdíly. Konečně zejména botanické růže můžeme rozmnožovat výsevem, protože nedochází k štěpení potomstva (S).
Ve světě jsou desítky soutěžních rozárií, kde komise anonymně určují růže nejkrásnější, nejzdravější, nejmrazuvzdornější, nejvoňavější. Také u nás máme v Hradci Králové už přes třicet let mezinárodní soutěžní rozárium. Do našeho přehledu jsme ovšem zařadily jen pocty (C), jenž byly odrůdám růží uděleny ve střední Evropě, tedy v klimatických podmínkám v podstatě odpovídajícím našim.
Růže provázejí dvě hlavní choroby (obě houbové), které je dovedou velmi poškodit, i když je přímo nezahubí. V červnu bývají všechny růže zdravé, výskyt chorob stoupá v průběhu léta. Nejsou žádné naprosto rezistentní odrůdy a druhy, ale rozdíly ve stupni napadení bývají veliké. Na růže, u nichž máme zkušenost, že u nás často trpí černou skvrnitostí (N) nebo padlím (P), upozorňujeme rovněž v poznámce. O příznacích chorob a možnostech ochrany proti nim se více dočtete v článku Houbové choroby na listech růží.
V přehledu růží naleznete jednak odborné hodnocení (odbornou klasifikaci) zohledňující estetická i pěstitelská hlediska, jednak názor návštěvníků internetu, jenž je průběžně zaznamenáván a vypočítávána průměrná známka pro každou odrůdu či druh. Při obou hodnoceních je stupnice jako ve škole (1 až 5).
Častá je otázka, která růže je nejlepší. Jde pochopitelně o hodně subjektivní záležitost. Někdo uznává jen velké plné květy, jiný ctí návrat k přírodě a tedy záplavu prázdných květů. Jistě je cennou vlastností opakované kvetení od jara až do mrazů, ale růže mající květy jen začátkem léta, mohou barevnou záplavou docela zakrýt svou zeleň. Na něčem se však přeceněn shodneme všichni. Růže u nás často silně namrzající a pak celý rok neduživá, není ideální. Totéž platí pro růže náchylné k houbovým chorobám; tedy s listy s různými skvrnami, šedými povlaky, nekvetoucí a dokonce již v létě většinou bez listů. Také květy by měly dostatečně vzdorovat počasí, tedy náležitě se rozvíjet, nebýt posety skvrnami po kapkách vody, nekončit květ ve vybledlých a nevzhledných tónech. Nevhodné jsou růže, které vytvářejí velmi málo květů nebo mají tak slabé květní lodyhy, že se pravidelně sklánějí k zemi. I po odkvětu by měl růžový keř bez zásahu pěstitele vypadat dobře. U některých odrůd květní plátky neopadávají, lepí se k sobě i dokonce plesnivějí. To lze snad prominout jen u čajohybridů, kde patří k neopomenutelné péči odstraňování odkvetlých lodyh. Abychom neviděli jen negativní věci, povšimněme si však i esteticky působivých záležitostí, jenž by mohly uniknout. Mimo rozvitých květů jsou pěkná i výrazně vybarvená, delší poupata. Listy mohou květy vhodně doplňovat, tedy být po lodyze rovnoměrně a nepříliš hustě rozmístěny, sytě zelené, pevné. Vypadá dobře, když jsou výhony na keři do stran pravidelně rozmístěny a také přibližně stejné délky.
Výsledné odborné hodnocení závisí na opakovaném posuzování jak estetických vlastností, tak pěstitelských nároků každé odrůdy nebo druhu.
Ani při největší péči nelze v tabulkovém přehledu vystihnout všechny vlastnosti. V komentáři je tedy konečně možnost uvést něco více o olistění, ostnech, bohatosti květu a jeho trvanlivosti i opadu, tvaru poupěte, opravdu různých vícebarevných kombinacích. Popíšeme i tvar, velikost a barvu šípků, pokud jsou zvláštní. Můžeme zde komentovat vztah růže ke kvalitě půdy a vláze. U botanických druhů je jistě zajímavé se dozvědět něco bližšího o rozšíření. Některé růže jsou vhodné pro zvláštní uplatnění třeba na svazích, terasách, živých plotech, obrubách.